eTwinning maratón

2010-11-03T13:42:00.002+01:00

ZŠ Proseč zdraví všechny maratoňáky.

Do našeho společného neobvyklého místa odpočinku přispíváme zvířátkem Dva v jednom. Děkujeme za popis ve finštině. Letos nás ve škole spalo okolo sedmdesáti a báječně jsme si to užili. Ahoj příští rok.

ZŠ Proseč - Two in one

2010-10-26T23:31:00.003+02:00

Ahoj, přispíváme i my z Proseče do našeho společného ET parku. Z Neratovic jsme dostali popis zajímavého tvora. Nazvali ho Dva v jednom. Jeho zrození jsme spojili s nočním Epochálním příchodem Čecha a Lecha tentokrát do 25. století. Že jsme při tom zažili spoustu legrace a dobrodružství je snad všem jasné. Svoji štafetu předáváme do Prahy do NSS. Ať se vám práce daří. Zdravíme všechny maratoňáky z Proseče.

DĚKUJEME!

2008-10-25T10:42:00.006+02:00

"Když jsme se rozhodili vydat se do České republiky, nečekali jsme, že se zde setkáme s takovým přijetím.

Děkujeme všem, kteří nás provázeli Vaší krásnou zemí, moc se nám putování líbilo, prožili jsme zde úžasné chvíle. Na takové žážitky a přátele se nezapomíná!

Doufáme, že se zase brzy uvidíme, ať už na stránkách www.etwinning.net, ve vašich projektech nebo na národní či mezinárodní konferencích. Zůstaňte našimi přáteli, jako my zůstaneme Vašimi.

Posíláme hodně pozdravů všem našim českým kamarádům a kamarádkám!" Modrý a Žlutý

Naše společné vzpomínky!

Maraton eTwinning v Proseči

2008-10-24T19:57:00.021+02:00

Huráááá…..!!!! Davy dětí slavnostně vykřikují: „UŽ JSOU TADY!!!“ V dálce se náhle zjevuje lítající koberec. Všichni napjatě koukají na pár žlutých a modrých panáčků. Nejprve to vypadalo, že naši vzácní hosté narazí do stromu…..Nakonec se jim podařilo šťastně přistát. Pozóóór!!! Ale co se to děje?? Místo dvou panáčků jich přilétlo hned osm. No to je tragédie! Jak poznáme, kdo jsou ti praví?? Přiletěli Číňané, Indiáni, černoška, lidožrout, mimozemšťan a byznysmeni, ale my jsme to neřešili a na uvítanou jsme jim zazpívali písničku.

Po našem přivítání jsme nabídli našim hostům prohlídku našeho městečka Proseče. I když byli unavení, souhlasili. Vydali jsme se na náměstí. Vzhledem k tomu, že k nám přilétli až večer, trochu se báli ale noční prosečské náměstí se jim líbilo. Chvíli jsme měli problém v té tmě nalézt Modrého a Žlutého z exotických zemí, nakonec jsme je ale našli.

Hostinu pro naši vzácnou delegaci jsme vytvářeli všichni společně. Jelikož jsme měli vše brzy hotové, začali jsme se nudit, a tak jsme trochu naše jídla opepřili. Do nápojů jsme přidali trochu žížal, do pudinku nějaké pavouky (aby to mělo šmak). Naši hosté nejdříve nevěděli, co si ze stolu mají vzít, asi jim to jídlo připadalo trochu strašidelné, protože ale měli po dlouhé cestě napříč Českou republikou velký hlad, na stole nakonec nezbylo téměř nic.

Měli jsme rej masek. Byla to opravdu veliká sranda. Všichni, kteří měli masky se běželi rychle převléknout. Plně se zúčastnili i naši hosté, kteří se skvěle bavili jako ostatní diváci a zúčastněné masky. Tancovalo se, hráli jsme různé hry a volila se nejlepší maska. Byla opravdu skvělá. :)

Po krásném večeru nastala doba loučení. Všichni plakali, plakali Žlutí i Modří. Bohužel však všechno jednou končí. My se můžeme těšit na jejich příští návštěvu.

Těsně před spaním jsme se všichni sešli na svém místě nachystaní ke spánku. Ještě že jsme holky a kluci zvlášť. Najednou přišla paní učitelka Pavlovičová a řekla, že bude číst Drákulu, ale potom se zjistilo, že to je slovensky. Cha, cha, cha… všichni jsme se zasmáli. To čtení bylo výborné. Každá dvojice si měla vybrat nějakou historku a přečíst ji. A potom byl čas jít spát. Řekli jsme dobrou noc a ...

Modrý a Žlutý na SOŠ Kvarta Praha

2008-10-24T18:16:00.004+02:00

Po příjezdu z Kralup čekali na Modrýho a Žlutýho studenti z Kvarty. Poté, co se v Kralupech přežrali, jsme je vzali na památky po Praze, aby jim vytrávilo.

I přesto že byli unavení, byli rádi, že viděli sochy Tycho de Brahe, Koperníka, E. Beneše a mnoha dalších. Když došli na Pražský hrad zaujal je pochod vojáků. Bylo to tak zajímavé, že jsme tam strávili skoro půl hodiny.

Den se pomalu chýlil ke konci a naši netrpěliví přátelé chtěli vidět naši školu. Moc se jim tu líbilo, ale zase dostali hlad, a tak jsme je vzali do restaurace, aby byli připraveni na další cestu.

Když odjeli do Proseče, bylo nám smutno.

V Kralupech nad Vltavou

2008-10-24T13:32:00.003+02:00

SLADKÝ NÁVRAT MODRÉHO A ŽLUTÉHO PANÁČKA DO ŠKOLY GENERÁLA KLAPÁLKA V KRALUPECH NAD VLTAVOU

Po mnichovickém maratonu začala Modrého a Žlutého honit mlsná. „Já bych si dal medovník“, říká Žlutý. „ A proč ne Big Mac?“ odpověděl Modrý. Vzpomněli si, že včera při svém putování našli v Kralupech spoustu cukráren. Rozhodli se tam tedy vrátit. Při hledání cukrárny narazili na velkou budovu v novém kabátě (po rekonstrukci)! „ Podívej, dole se fotí nějaké děti“. Povídá Žlutý. „ Pojďte za námi“. Pozvaly je děti ze 7.A. Panáčkové vstoupili do školy a byli velice překvapeni laskavostí žáků místní školy. Ta škola se jmenovala ZŠ Generála Klapálka. Děti prosily Žlutého a Modrého, jestli si nechtějí zasportovat na jejich školním hřišti. Panáčci to uvítali, po těch zdlouhavých cestách si mohli konečně pořádně zasportovat.
Po hodině tělocviku je celou budovou provedly děti ze školy. Panáčci byli uchváceni interiérem. Po prohlídce školy opět dostali chuť na sladké a vydali se do cukrárny, která se jmenuje „Sladké mámení“ .Tam si dali kakao a pár dortíků. Po chvilince, co si pochutnali je napadlo jet se podívat do Prahy, ale nevěděli, kdo je může celou Prahou provést .Chtěli si prohlédnout všechny nejvýznamnější památky. Napadlo je, že je mohou provést nějací šikovní studenti.

Dvojčata Modrý a Žlutý na ZŠ TGM Mnichovice

2008-10-24T12:10:00.009+02:00

Dne 24.10. 2008 přijeli dvojčata Modrej a Žlutej k nám do školy v Mnichovicích. Uspořádali jsme pro ně skutečný Maratón. Maraton měřil 42 195 m. Museli jsme tedy uběhnout hřiště 497 krát. Účastnilo se cca 75 dětí z celého druhého stupně. Zaběhali si i někteří učitelé např. paní ředitelka i pan školník. Běželo se vždy po dvou, za Modré a Žluté dvojče.

Videokonference
V rámci návštěvy Žluťáka a Modráka jsme se poprvé virtuálně setkali přes počítače s našimi eTwinningovými kamarády z Francie. Nejdříve jsme se my i Francouzi trochu styděli, ale nakonec jsme se všichni zapojili. Byla to velká legrace a všichni jsme se moc nasmáli.

Na konec v rámci návštěvy dvojčat žluťáka a modráka se nám naskytla možnost vzhlédnout asi půlhodinovou prezentaci vytvořenou třídou 9.a. Týkala se projektů eTwinning, na kterých pracovali dva roky. Prezentace utvořené na počítačích, krátké filmečky a působivé komentáře doplňující prezentaci. Vše bylo velmi působivé a výstižné, dvojčata se určitě pobavila a taky si odpočinula po „šíleném“ běhu maratonu.
Loučíme se s nimi a přejeme jim šťastnou cestu a hodně lásky na dalších školách.

Modrý a Žlutý na ZŠ v Lanškrouně

2008-10-24T10:54:00.003+02:00

Modrý a Žlutý panáček na cestách.
Dnes přijeli do Lanškrouna k základní škole na náměstí Aloise Jiráska a vešly do naší školy, kde zrovna probíhala výuka.

Ediee a Peddy z Krumlova se vydali na cestu k nám. Byli pozváni na bohatou snídani. Všechny děti se moc snažily, neboť cesta byla dlouhá a klukům vyhládlo. Připravili jsme Vám mandarinkový koláč, kafé, čaj a kakao. Děvčata nachystala na stůl něco na zobnutí: brambůrky, křupky, chlebíčky a jednohubky, no prostě to, čemu se říká bohatá snídaně.
Po vydatné snídani se s plnými bříšky odkutáleli do naší třídy a posadili se. Chvilku mlčeli a najednou se žlutý panáček zeptal: „Co je vlastně ten maraton eTwinningu.“
A paní učitelka jim odpověděla: No víš, to je vlastně příběh dvou kluků kteří cestují po České republice , ve městech které jsou součástí Evropské unie. Najednou začalo zvonit, všechny děti i naši panáčci vyběhli ze tříd ven. Byl tam takový zmatek, že se oba panáčci zatoulali.
Žlutý panáček našel východ ze školy a vyšel ven, chvilku čekal, ale modrý panáček nevycházel. Tak se tedy rozhodl, že ho půjde hledat.
Tak tedy šel…
Šel městem a najednou slyší zvuky odněkud z povzdálí.
Rozběhl se a běžel za těmi zvuky. Doběhl celý udýchaný a zeptal se kolemjdoucího kluka co se to tu děje, že nemůže najít svého bratříčka, a ten kluk mu řekl: „No ono se tu na náměstí pořádá nějaká slavnost, ale tvého bratříčka jsem neviděl.“ Šel se podívat na slavnost, bylo tu podium a na něm nějaká taneční skupina a nad ní vysel transparent (název skupiny): Tanečnice NIKE ze ZŠ Lanškroun.
Najednou přestaly tančit a vyhlásily, že se malému modrému panáčkovi ztratil jeho bratříček - modrý klouček, jestli ho někdo neviděl, prosíme, aby rychle odpověděl. Najednou se ozval tenký hlásek: „Bratříčku tady jsem, obešel jsem celou zem, pojď už honem, tlačí čas, Mnichovice vítají nás!!!“
Všichni jsme byli rádi, že se bratříčci našli a břišní tanečnice je pozvaly na pódium. Ediee a Peddy si vzali šátky s penízky, sukně a společně si zatancovali orientální tanec. Užili jsme si spoustu legrace.

Žlutý, modrý, hola, hola,
vítá Vás lanškrounská škola.
Je tu mlha jako mlíko,
nám to neva,
v dálce auto vidíme,
a tímto Vás zdravíme.
Čaj už voní, buchty také,
pojďte snídat, ať to klape.
Břišní tance čekají,
tanečnice Vás vítají,
kruťte bříšky, kruťte pasem,
musíme se poprat s časem.
V deset hodin se s námi rozloučíte
a do Mnichovic se vypravíte.

Neočekávaná návštěva na ZŠ Třemošnice :-)

2008-10-24T10:52:00.003+02:00

Příběh modrého a žlutého v Třemošnici

Bylo nebylo jednoho krásného dne spadli z nebe (nebo, že by to byla vlajka EU, možná) na zem dva panáčkové. Jeden modrý, druhý žlutý. Nevěděli kde jsou, tak šli na městský úřad, vzali to přes knihovnu(tam je info kancelář, víte?) a zjistili, že jsou v Třemošnici.Šli šli podél Zlatého potoka až přišli ke škole. Zalíbilo se jim povolání učitelů, tak to ten den vzali za ně.Zastupovali v 9.A.Vzali to od českého jazyka přes fyziku až po matematiku.Malý zádrhel se ale našel.Bylo to při hodině přírodopisu.I přes veškerou snahu ,,učitelů“, jsme nemohli pochopit, co je to masív.Hodina byla namáhavá na přemýšlení,a přemýšlení bolí,víte?Později jsme si ulevili při psaní na počítačích.Odpoledne na nás čekala burza škol, kam nás naši noví kamarádi doprovodili. Jůj,to se žlutý s modrým bavili,jak pro nás byly střední školy španělskou vesnicí.To byste koukali,jak jsme se snažili poslouchat a zalíbit se zástupců našich budoucích škol.Však i paňáčkové kouleli očima . Nejen my, ale i oni přemýšleli, co s námi do budoucna bude. Ale někteří si vybrali.(možná :-D).Když už měla burza končit, panáčci si posteskli:,,Kam půjdeme na noc?“Všechny děti napadlo to samé:,,Budeme s vámi spát ve škole!“vykřikli téměř jednohlasně. Hned všechno začali chystat .Děti si donesly z domova spacáky, karimatky a další potřebné věci.V šest hodin se sešli a hned začali točit do videozpráv.Později jsme se spojili s paní ambasádorkou eTwinningu-paní Ivanou Brabcovou a vyměnili si s ní pár pozdravů.Líbilo se nám a hlavně našim kamarádům,že paní Ivana má smysl pro humor,a proto to byl dobrý start do světa eTwinningového maratonu.

Najednou začali modrý se žlutou špekulovat:,,Copak budete dělat všichni všechno?Ne,máme nápad.Rozdělíme se do skupin.“Jedna skupina začala vyrábět podobizny naší významné návštěvy žlutého a modrého panáčka.Druhá dělala fotostory, třetí napsali vzkaz na blog do knihy návštěv a poslední se podílela na výrobě plakátu.My jsme psali tento příběh.A chcete vědět,jak to bylo dál pod taktovkou žluté a modrého?

Večer byl plný zábavy a soutěží. Hráli jsme vybíjenou,twister či jiné hry.

Dokonce došlo i na zpěv.Ty zpívali,jak rození zpěváci.To víte,nabrali zkušenosti po celé EU.Těsně předtím,než jsme šli spát na nás čekala bojová hra.On se nám ten modrý s tou žlutou schovali.Nebo že by šli s kantorkami?Asi jo.Jde se na věc.Bojová hra začala.Děvčata šla vystrašená,jelikož tu strašilo v podobě pánů učitelů.Proto šli v doprovodu chrabrých a statečných chlapců a modlili se k řece Doubravě,která proslavila údolí našeho města legendami.Po zdolání hry zalehli žáci,tedy my do svých spacáků.Schválně jestlipak víte,jakou barvu spacáku měl modrý a žlutá.To byste neuhodli,byla to přeci žlutá a modrá.Jeden z panáčků měl přání,abychom mu vyprávěli o městě.Jeden z nás začal s vypravováním.,,V našem městě ,jak už víte,se nachází základní škola a střední odborné učiliště.Okolo školy se rozléhá sportovní areál,mimo jiné i koupaliště.Naše město má také pěkné náměstí, .S kašnou uprostřed náměstím,knihovnou,informačním centrem, ,galerií a radnicí okolo jak jste se už jistě mohli přesvědčit.Moderní.Jsme přece mladé město-výstavbou i věkem obyvatel.Ale vraťme se k náměstí.Také tu je mnoho obchodů ať už s oblečením nebo s potravinami.Třemošnice je obklopena chráněnou krajinou oblastí Kaňkovy hory,na jehož vrcholku se tyčí hrad Lichnice.Já mám své městečko rád,doufám že se vám také bude líbit.“tímto ukončil vyprávění.Ráno se s námi panáčci rozloučili,protože spěchali na prohlídku jiných měst.Na své kamarády stále vzpomínáme.

Modrý & žlutý dorazili do Českého Krumlova!!

2008-10-24T00:00:00.004+02:00

Byl čtvrtek odpoledne a my žáci ZŠ T.G. Masaryka jsme netrpělivě očekávali příjezd modrožlutých dvojčat. K našemu překvapení přijeli ve žlutém autě. Tak jsme je uvítali a pozvali k nám do školy.

Po takové dlouhé cestě museli mít určitě veliký hlad, proto jsme je pozvali na večeři.

Unavení a utrmácení se po týdenním putování modrý a žlutý panáček chystali do hajan.
Ale žlutý panáček vypadal, jako když mu něco schází…
,,Copak se děje?“ zeptal se modrý žlutého.
,,Ále… jsem zvyklý na to, že mi vždy před spaním maminka čte pohádky. A já bez ní neusnu, to vím jistě.“
,, Mám geniální nápad! Vždyť je hned vedle v místnosti plno dětí ze Základní školy T.G.Masaryka… Ty by ti přece mohli nějakou přečíst, nemyslíš?“
Žlutému se rozzářil obličej.
Vstali ze svých spacáků a vydali se za dětmi. Očekávali, že budou všichni spát, ale zmýlili se. Děti usilovně pracovaly na svých projektech v eTwinningu. Panáčci byli mírně zklamáni – pohádka nebude. Ale i přesto se jich zeptali, jestli by jim nepřečetly nějakou pohádku. Dětem, především Jářímu a Domče, bylo panáčků líto a tak zavolali starou babičku Kelišku, aby jim vyprávěla pohádku. Když babička přišla, panáčkové skočili do pelechů a napjatě poslouchali.

Babička si přisedla ke spacím pytlům, kde leželi panáčci. Začala jim vyprávět pohádku. Při vyprávění oba pomaloučku usínali.
Když byli v hlubokém spánku, začali snít o tom, co vše zažili ve městě Český Krumlov.
Obě dvě figurky se najednou objevili v centru našeho historického města. „Hele, Žluvo,tady je to nějaké staré, čekal jsem, že všude budou nákupní střediska a ono ejhle.“ „No to víš, počkat- počkat, tady je to opravdu nějaké jiné, vždyť je tu nějaká zvláštní osoba!“
Najednou se vedle obou dvou panáčků objeví žena, zahalena celá v bílém. Udivení panáčci se lekli a strachem poskočili. Po nějaké chvíli zjistili, že se nachází ve středověku a ta žena v bílém je „Bílá paní“. Ta se nabídla, že je provede městem. Panáčci přikývli a tak začalo středověké dobrodružství.
Nejprve prošli náměstím, kde zuřil nefalšovaný středověký souboj, dál prošli celé město, až je bolely nohy, a dostali se k medvědům. Tam se na chvíli zastavili a obdivovali medvědy, které ještě nikdy neviděli, jenom v televizi. „Jů, Žluvo, medvěd!!! Vidíš ho taky?!“

Najednou se oba dva otočí k oné dámě v bílém, jenže zjišťují, že Bílá paní se s nimi loučí a pomalu se ztrácí v ranním oparu.
Sen končí a panáčkům dochází, že je ráno. Sluníčko jim svítí do očí. „Byla to pravda, nebo jenom sen?“ Rozhlíží se kolem sebe a dojde jim, že to byl překrásný sen plný dobrodružství. Pomalu vylezou ze spacáků a loučí se s dřímající babičkou Keliškou.

A panáčci nám na rozloučenou napsali básničku:
V Krumlově nám blaze bylo
a moc se nám tu líbilo.
Pizzu nám tu objednali,
sprite a fantu napít dali.
Teď se s krumlováky loučíme
do žlutého auta skočíme.
Lanškroun je náš další cíl,
těšíme se oba k nim.

Takhle jsme se snažili:

Panáčci v Moravském krase

2008-10-23T21:06:00.012+02:00

Když přijeli panáčci do našeho města, nestačili se divit. Copak to tady mají za divné nářečí? A vůbec. Každý tu mluví jinak. Došlo zde snad ke zmatení jazyků jako v Babylónu? A protože měli Modrý a Žlutý detektivní schopnosti (jejich nevlastní strýc byl Holmes), zjistili, že kromě češtiny se zde ozývá slovenština. Za blanenskými deváťáky totiž přijeli jejich kamarádi ze Slovenska a pustili se společně do příběhu.
Protože je Blansko srdcem Moravského krasu, rozhodli se panáčci, že navštíví Punkevní jeskyně. Tato návštěva jim pořádně zamotala osudem. Co se nestalo! Žlutý ztratil cestu. Z veľkej paniky začal volať o pomoc vo všetkých svetových jazykoch. Keď sa už panáčik lúčil so životom, započul: "Je tu niekto?" Srdce Žlutého poskočilo radostí. Ještě netušil, že mu tato událost změní život od základu. Před ním ve světle svítilny stála překrásná Růžová panenka. Z počiatočnej vďaky za záchranu sa vyvinula láska. Vo svete eTwinningových panáčikov platí, že pokiaľ je láska dostatočne vysoká, vznikne z toho nový panáčik. Takto vypadá rozmnožování mezi nimi. A jinak to nebylo ani s našimi panáčky. Co myslíte? Zůstal Žlutý panáček se svou novou rodinou v Moravském krasu, alebo bude modrý eTwinningové posolstvo šíriť ďalej sám? Hádejte!

Žáci ZŠ a MŠ při zdrav.zař. Klimkovice jsou TADY"

2008-10-23T14:03:00.005+02:00

Jednoho krásného podzimního dne přijel Žlutý do lázní Klimkovice. Přijel proto, že po zranění páteře je upoutaný na vozík. Tento úraz se mu stal při skoku do neznámé vody, když dopadl na kámen. Porušil si míchu. Byl v ohrožení života. Do lázní přijel, aby si zlepšil svůj zdravotní stav. Na první pohled byl velmi překvapen: moderní architektura a krásná příroda. Zpočátku byl velmi osamocený. Jednoho dne si ho všimla Modrá, která zde byla po operaci slepého střeva.Všimla si, že Žlutý nemá žádné přátele. Bylo jí to velmi divné. Zeptala se ho:,,Ahoj, jak se máš a s čím tu jsi?“ Žlutý byl velmi překvapený, že s ním vůbec někdo mluví. Až pak odpověděl:,,Ahoj, mám se, no celkem to jde a jsem tu s páteří, co ty??“ Modrá si jen pomyslela:chudák... A odpověděla mu: ,,Já se mám celkem fajn a jsem tu po operaci slepého střeva. A co jsi dělal?“ Žlutý vylíčil Modré celý svůj příběh, až do příjezdu do lázní. Modrá Žlutého velmi litovala a říkala si, že není možné, aby se s ním nikdo nebavil jen kvůli tomu, že je na vozíku. Se Žlutým se bavila každý den. Později spolu jezdili i na procedury a stali se z nich nejlepší kamarádi. Žlutý byl velmi šťastný, že si našel kamarádku. Neudělali bez sebe ani krok. Každý den se Modrá se Žlutým setkávali a každý den si měli co povídat. Vyměnili si i adresy. Když došlo na den, kdy odjížděli, oba se spolu smutně loučili. Slíbili si, že si budou psát dopisy a nikdy na sebe nezapomenou.

ŽLUTÝ SEDÍ NA VOZÍČKU
ZA NÍM HOLKA V MODRÉM TRIČKU
MAJÍ SI CO POVÍDAT
KAŽDÝ Z NICH JE TADY RÁD

Photo Story ...

Modrý a Žlutý na Dvořákově gymnáziu v Kralupech nad Vltavou

2008-10-23T12:20:00.021+02:00

Ve čtvrtek ráno přijeli oba panáčci do Kralup nad Vltavou. Potkali se tu se studenty Dvořákova gymnázia, kteří jsou čile zapojeni do celoevrospkého programu eTwinning. Uvítali je tam velkými nástěnkami s prezentacemi svých projektů a cest. I ostatní studenti měli možnost dozvědět se více o eTwinningu, protože nástěnky byly a budou volně přístupné na chodbách pro všechny.
Na nástěnkách panáčci viděli fotky z návštěvy Prahy, Marseille, z výroby vánočních dárků a práce na počítačích. Studenti po zhlédnutí nástěnek vypadali také šťastně, což jsme poznali z jejich nadšených úsměvů. Možná to bylo také proto, že každý student obdržel kromě letáčku s popisem eTwinningu také bonbon.
Panáčci viděli moderní způsoby výuky na Dvořákově gymnáziu, vybavení jednotlivých učeben (počítač s dataprojektorem), vybavení odborných učeben a moderní čipový systém.
Všichni, tedy my a panáčci, jsme se nakonec společně fotili před nástěnkami eTwinningu a před školou. Panáčci se s námi dokonce zúčastnili práce na projektu o historii naší školy a Kralup, včetně práce s kronikami naší školy (od roku 1923) a zpracovávání historických fotek spjatých s naší školou.

Modrý & Žlutý na Hálkové v Olomouci

2008-10-23T11:19:00.006+02:00

Za sedmero horami, za sedmero řekami a sedmero paneláky nachází se krásné hanácké město Olomóc. A to nélepši, co v Olomóco je, je naše jazyková škola Hálkova.

Jednoho krásného deštivého dne se u naší školní brány objevily dva záhadné žlutomodré stíny. Zaklepaly, brána se se skřípěním rozskočila na tisíce malých kousíčků a pak jsme JE uviděli... Byli to ONI - Žlutý a Modrý. Celá škola se na ně seběhla podívat. Jeden přes druhého volali: ,,Comment vous-vous appelez?" ,,Kak vas zavut?" ,,Welcome!" ,,Soyez le bienvenus!" ,,How are you?" ,,Willkommen!" ,,Dobro pažalovať!" ,,Quelle votre nationalité?" Ikdyž jsme zjistili, že každý mluvíme jinak, a přesto si všichni rozumíme, stejně jsme nakonec zvolili češtinu.

Protože jsou Žlutý a Modrý, tak jsme si řekli, že se jim bude nejvíc líbit v našich nových jazykových učebnách - žluté a modré. Měli jsme pravdu. Moc se jim tam líbilo, ale vůbec jsme netušili, že se jim nejvíce zalíbí naše koše na třídění odpadu - jak jinak než žlutý na plasty a modrý na papír. Po vydatné svačině, kterou jsme jim přichystali, se rozběhli podívat po naší škole. Vzbudili velkou pozornost a neustále byli obklopeni davy zvědavců. Po chvilce jsme si ani nevšimli, že nám oba chybí.

Po krátkém hledání jsme nakonec museli vyhlásit školním rozhlasem pátrání. A hádejte, kde jsme je našli?! Když naši malí druháčci poctivě třídili plastovou láhev a papírový ubrousek od svačinky do žlutého a modrého koše, nevěřili svým očím!! Žlutý a Modrý v klidu odpočívali mezi papíry a plasty. Mysleli si, že jsme po ně vyrobili k odpočinku po dlouhé cestě z Čelákovic a namáhavé procházce po Hálkové žlutý a modrý domeček. Tak jsme je nechali, ať si klidně pospí. Aspoň budou mít na nás Olomóčáky klidnou vzpomínku.

>>> Se žlutomodrým pozdravem posíláme Žlutého a Modrého do Klimkovic! -Hálkova z Olomouce <<<

Modrý a žlutý v Čelákovicích

2008-10-23T09:36:00.005+02:00

Už jsou tady hrdinové
žlutý, modrý s hvězdičkou.
Budem s nimi kamarádit
a budeme si spolu radit.
V zeměpise radit můžou,
po Evropě cestují.
Barva školy se jim líbí,
modrá s žlutou k sobě ladí.
Radnice je taky super,
muzeum je zaujalo,
koupili si pohlednice,
nasadili čepice .
Odjet už však museli.
Do vlaku pak nasedli,
zamávali čepičkou
modrý žlutý s hvězdičkou.

Ahoj panáčci.
Moc jsme se na Vás těšili. Jaká byla cesta?
No, docela dobrodružná. Když jsme přijeli do Čelákovic, ocitli jsme se před modrožlutou budovou. Mysleli jsme si, že jsme konečně na místě, protože jsme věděli, že čelakovická škola je modrožlutá. Vešli jsme dovnitř, ale jaké bylo naše překvapení. Místo obrázků, výkresů, map atd. jsme viděli jen plné regály jídla a různého zboží. Žlutý, který má vždy plno humoru, prohlásil, že si aspoň koupí rohlíky a šunku, protože jsme se ocitli v prodejně Albert.
V pokladně nám poradili kam máme jít. Bylo to docela blízko, hned za rohem. Byli jsme uchváceni, protože škola je v našich oblíbených barvách – žlutá a modrá. Vešli jsme dovnitř. Moc se nám tu líbilo. Na chodbách jsme viděli spoustu krásných výkresů a potkávali jsme jen samé hodné děti. Proto jsme se rozhodli, že se staneme jejich patrony.
To je fantastické.

Bylo tu s vámi moc hezky, ale teď už musíme do Olomouce.

Mějte se hezky.

Ahóóój!

Část 16. Hurá do Hustopečí!

2008-10-22T22:21:00.019+02:00

... zářící slunce zapadlo, modré nebe pohltila tma ... ale nás to nerozhodí!

Dnešní večer je ve znamení Žluté a Modré.

Žlutý s Modrým přicestovali se Žlutým (Student Agency) do Brna, kde nastoupili do vláčku s cílovou stanicí Hustopeče, který je zavezl kam jinam, než na ZŠ Nádražní.

"Hurááá, už jsou tady, to musí být oni!" volají netrpělivé děti ze 3.A. a 5. A. Společně si hned padli do noty a vydali se do víru maloměsta. "Mějte oči na šťopkách, abychom nepřehlédli znak našeho městečka!" ozývá se z davu.

"Támhle je jeden, tady další, jú, na radnici jsou hned tři!" "Je na něm moravská orlice, hrozen a vinařský nůž." vysvětlujeme panáčkům. Ukazujeme nejkrásnější místa u nás - radnici, kašnu a renesanční dům na náměstí. "Taky zde žil T.G.M.,"poučují někteří.

"A zase ta škola!" Ale teď to nevadí. Zbaštíme buchty od maminek a babiček, doplníme energii před večerní úkolovkou. Svíčky nám ukazují směr. "Co to je eTwinning? Jak se jmenuje náš eTwinningový projekt?" ("Kdo si to má pamatovat!" brbleme.) "Najdi cestu k zahraničním partnerům!" S těmito těžkými úkoly jsme se museli vypořádat.

Každý máme své místěčko, i Modrý a Žlutý. ("Jak si kdo ustele, tak si lehne!") Dobrou noc!

Hledali jsme znak

a co bylo pak?

U něj jsme se fotili

a vysvětlení hledali.

Šli jsme kolem kašny

a radnici našli.

Na ní bylo znaků moc,

prožili jsme skvělou noc.

"Děkujeme za návštěvu, pozdravujte v Čelákovicích a zase se někdy ukažte!"

Fotopříběh naší Noci s eTwinningem!

Část 15 - Návštěva v Lounech

2008-10-22T16:24:00.021+02:00

Žlutý se vyplazil ven a prohlíží se: „ Kamaráde, to jsem teda dopadl. Nejspíš máme po cestování. Se mnou to je bledý, nemám nohy. Co ty?“ „ Já nemůžu ven. Pomoz mi!“ „Tak mi podej ruku, vytáhnu tě.“ Protože mechanika vydávala podivné zvuky, Žlutý s Modrým se schovali. Najednou uslyšeli dupot přibíhajícího člověka.“ Co to dělá?“ A Žlutý s Modrým sledují, jak člověk rozebírá mechaniku. Využili chvilky nepozornosti muže, když vyhazoval zbytky jejich těl a vlezli do počítače. Tam se Žlutý a Modrý dostali do programu Malování, kde si pečlivě dokreslili zbytek tělíčka. Hráli si na ploše, až se dostali do programu Internet Explorer. Tam narazili na domovskou stránku eTwinningu, kde našli TwinSpace a odeslali se do Loun. Tam se zrovna eTwinningový nadšenci ZŠ J. A. Komenského sešli v počítačové učebně. Měli za úkol zdokumentovat památky svého města. Žlutý s Modrým rádi přijali jejich pozvání a putovali městem s dětmi. „Podívejte se, co jsme v Lounech viděli.“

Jéééééééééé, už je moc hodin. Modrý a Žlutý se s námi museli rozloučit, aby stihli autobus do Prahy a tam Student Agency. Že nevíte, kam jedou? No přece do Brna a odtud už je to jen kousek do Hustopečí. Snad někde nezapomenou batoh plný pozdravů, který jsme jim přibalili.

Začal se náš den,
a my jsme šli ven.
Šel s námi žlutý a modrý,
připojil se každý.
Vzali jsme naše foťáky
a vyrazili s mladšími žáky.
Práce to byla společná.
Úča? Ta byla vděčná.
Mluvili jsme s lidma
a bylo to príma.
Každý se s námi smál
a náš příběh jde dál…

Jak to bylo u nás v Lounech ...

Část 14 - Zastávka v Zastávce u Brna

2008-10-22T14:01:00.016+02:00

Po cestě za odborníky z Podivína se žlutému, momentálně však červenému, panáčkovi přitížilo. Nejbližší obcí, která poskytovala zdravotnickou péči, byla Zastávka u Brna. Sanitka zastavila u tzv. Domu zdraví, kterému je přezdíváno „dům hrůzy“. Zde v čekárně na rychlé ošetření strávili dvě hodiny, přičemž od přítomných nemocných chytil zčervenalý panáček žloutenku typu A, jelikož měl oslabenou imunitu v důsledku koupele v divně páchnoucí tekutině. Vinou této choroby panáček nabyl svoji původní barvu a mohl se plně oddat poznávání nových kultur související s touto kosmopolitní obcí. Nově získané zkušenosti ho nabily energií a optimismem, a tak pro něj byl výstup na hrůzostrašný kopec, na němž se naše škola vypíná do nekonečných výšin třetího patra, doslova procházkou růžovým sadem.

Po dosažení základního tábora, tj. šatny, skládající se z plechových skříněk působících dojmem rakve, se dozvěděli o počítačové učebně, kterou bys na světě pohledal za poledne s baterkou. Ďábelské stroje, pokryté vrstvami prachu, dosud neviděli, a proto se rozhodli je prozkoumat. Na vtažení překvapivě fungujícím chladícím větráčkem skrz tenkou škvíru do krabice ukrývající smotek drátů, doplatili ztrátou značné části svého tělesného objemu.

Mají ještě šanci získat zpět své původní proporce?

Návštěva č.13 ZŠ Podivín

2008-10-22T11:39:00.010+02:00

Milá dvojčata,

vítejte v královském městě Podivín. Jistě jste se cestou z Neratovic a Volar pokochali pohledem na Lednicko-valtický areál. Protože jste se zdrželi v lednických lázních, přijíždíte k nám trochu později, než jsme vás očekávali. Tak hurá na obhlídku našeho města, ať to stihneme!

První zastávka byla u našeho milého pana ředitele, který byl velmi překvapen jejich návštěvou. Pan ředitel nás pověřil řádným poučením o historii naší školy. Panáčky jsme provedli školou, která byla postavena v roce 1875 Janem z Lichtenštejna za to, že zde mohl lovit zvěř v loveckém sídle Janohrad. Opustili jsme naši školu a zamířili jsme do nedalekého kostela sv.Petra a Pavla.

Pod naším kostelem jsou pohřbeni hříšníci, po kterých se dodnes šlape! Žlutý a Modrý se tak vyděsili, že se odkutáleli do kaple "Cyrilka", ve které se údajně nachází léčivý pramen. Modrý byl zvědavý a nedopatřením spadl do studny a aby toho nebylo málo, tak s sebou stáhl i žlutého. Naštěstí nám je pomohl pan farář vytáhnout a osušit.

U Žlutého se také projevil detektivní duch, a tak jsme si na detektivy zahráli. Pátrali jsme po židovské synagoze a hradě Podivín, o kterém se dodnes neví, kde přesně ležel.

Po návratu ke škole jsme se s Modrým a Žlutým rozloučili na našem školním hřišti a vyslali je dál.

Přejeme jim hodně štěstí na cestách!!!!

Bára, Katka, Venda, Honza, Bohdan, Jeňa, Viktor

P.S.: Přidáváme ještě jejich putování v básni:

Škola od Jana Lichtenštejna,

pro lov zvěře byla vystavěna.

Panáčky jsme provedli,

až do kostela zavedli.

Stoupli jsme na hříšné duše,

panáčci "fuj" řekli suše.

Lekli se a spadli dolů,

jeden si málem zlomil nohu.

Modrý spadl do studny,

jeho druh nebyl opatrný,

spadl do ní s křikem taky,

pan farář vytáhl oba panáky.

Pak jsme hledali památky,

shrňme to do jedné hromádky,

dvojčata se měla skvěle,

dali si vína i trochu chmele.

Za panáčky žáci zakřičeli,

"Četnické humoresky se tu natáčely!"

Návštěva č.11 na ZŠ Volary

2008-10-21T17:38:00.009+02:00

Základní škola Volary

Panáčci jeli šumavskou lokálkou, minuli Lipno a kochali se krajinou Národního parku Šumava. Utrmácení přijeli na volarské nádraží, kde je vřele přivítali žáci ze Základní školy Volary. Společně se vydali na dlouhou procházku, která směřovala k Boubínské rozhledně. V Boubínském pralese se nám Modrásek ztratil. Žluťásek ho chvíli hledal, ale nakonec to vzdal a vydal se na Volarské slavnosti dřeva. Tam uviděl Modráska, jak si zkouší dřeváky, aby se mohl zúčastnit tradičního pochodu v dřevákách. Byli šťastni, že se našli, a proto to šli oslavit do restaurace U Potůčku, kde si dali pohár.

Po oslavě se rozhodli projít po místech, kudy ve středověku vedla Zlatá stezka. Ze stezky ale po chvíli odbočili do lesa na houby. Když vyšli z lesa, ocitli se na nově zrekonstruované Křížové cestě.

Po náročném dni se chtěli osvěžit, a tak se vydali na Soumarský Most, aby se vykoupali v řece Vltavě. Vzal je ale silný proud, který je odnesl až do Prahy, odkud už pro ně nebyl problém dostat se do Neratovic.

Provázíme je našim krajem

o dějiny mají zájem

město jim pak ukážem

památkami navážem

a když to všechno končí

s úsměvem se s námi loučí

do Neratovic míří...

Návštěva č.10 v Klasickém a španělském gymnáziu, Brno-Bystrc

2008-10-21T15:08:00.011+02:00

Modrásek a Žluťásek hledali na internetu zajímavé město a Brno jim přišlo super. Zavítali na Špilberk do kazemat , kde neposlechli , že nemají chodit mimo vyznačenou cestu , a proto tam museli zůstat do další prohlídky. Když vyšli z vězení, šli do obory v Bystrci . Tady je prohnal velký kanec.Odtud zamířili do brněnské ZOO. Tam se jim líbili dva lední medvědi Bill a Tom. Se zákazy si Modrásek ani Žluťásek nelámali hlavu a začali krmit zvířata.Aby toho nebylo málo, vypustili papoušky do volné přirody.
Jeden papoušek tak pokloval Modráska , že ho musela odvézt sanitka do bohunické nemocnice. Zatím Žluťásek šel na brněnskou přehradu , kde byly jako každý rok sinice. Ty Žluťáska pokousaly , a tak skončil také v nemocnici. . Tam ho dali na stejný pokoj jako Modráska. Tam je přišli navštívit a povzbudit žáci Klasického a španělského gymnázia.
Žluťásek a Modrásek se po uzdravení přišli podívat na své nové kamarády a jejich školu, kde se studenti mohou učit řadu cizích jazyků. Panáčci se trochu naučili španělsky a odjeli na Šumavu.

:-)

...lehký úsměv na tváři,
všechno se nám vydaří.
V zimě, v létě, na podzim
zazpíváme píseň jim.
Na jaře jim zahrajeme,
společně pak tancujeme...

Návštěva č. 9 ve Střední škole technické v Přerově

2008-10-21T14:43:00.012+02:00

Žlutý a Modrý: „Ahoj! Právě jsme dorazili z Plzně a chystáme se navštívit Střední školu technickou v Přerově. Na této škole mají možnost se vzdělávat v několika oborech, ale my jsme si vybrali obor OPTIK, protože tam budou určitě hezká děvčata.“ A taky jo!

Panáčky čekala před školou uvítací delegace, filmaři i novináři, kteří vše pečlivě zaznamenali. A protože žáci se ve škole nejen učí, ale mají možnost si i vyzkoušet praxi, vyrazili naši hrdinové do dílen. Ale co to, tady se snad chystají psát písemku.
Žlutý:“Dobrý den vespolek, určitě vám nebude vadit malé vyrušení.“
Modrý: „Chtěli bychom se u vás něco naučit.“

Na této dílně se dělají brýle a na přístrojové různé optické součásti. A tak se vžili do role optika a vyzkoušeli si výrobu brýlí, broušení čoček a leštění těžítka. Vždyť v ČR jsou jen 2 školy, které se zabývají tímto oborem. Jako dárek oba dostali brýle.
Ž: „Konečně vypadáme jako inteligenti!“

M: „Jsem moc zvědavý, čím nás obdarují na další štaci!“

Ž.: „Jen si musíme dát dobrý pozor, abychom je cestou někde neztratili.“

M.: „A teď se vrhneme do sportu. Musíme taky přece udělat něco pro své zdraví a figuru. Hned vedle školy je zimní stadion, tak si půjdem zabruslit.“
Ž.: „ Nebo si radši dáme fotbal na školním hřišti?“
M.: „Už jsme se topili v Úpě, lezli na Sněžku, teď hokej, co nás čeká v dalším městě?“
Návštěva na této škole se jim moc líbila – přivítání před vchodem, práce (holky v tričkách a montérkách…… no to je něco, vřele doporučujeme) a na závěr povídání v učebně němčiny.

A přece dostali ještě jeden dárek – básničku. Jen je nějaké krátká, jakoby nedokončená. Pomozte básničku prodloužit a dokončit, ať mají na putování po českých školách co nejhezčí vzpomínku.

S modrým, žlutým cestujeme,
Básničku jim věnujeme
Ať je slunce nebo leje
Poznáváme české kraje.
Dobrodružství plná zem

A my jedem s úsměvem.

Návštěva č. 8. na ZŠ 26. V Plzni

2008-10-21T07:33:00.000+02:00

Ahoj, my jsme holky a kluci ze 4.třídy z Plzně. Začínáme seznamovat, co je to vlastně etwinning. Právě proto jsme TADY! Koukáme, co se všechno ve školách během maratónu stalo a VŠECHNY zdravíme AHOJ, HELLO, HALLO, SALUT!

U nás ve 26.ZŠ ve Skupově ulici je to podobné jako psali naši kamarádi, třeba z 5.C z Kolína. A co cizí jazyk? Máme u nás v Plzni na Borech na naší „růžovce“ (naše škola je růžová) dobrovolný kroužek angličtiny v 1. a 2.třídě, ve třetí třídě už se učí cizí jazyk všichni. My máme angličtinu. Co děláme? Jasně, učíme se podle knížky a naše paní učitelky nám říkají pořád, že nejdříve práce a pak zábava, a tak se prostě doma musíme učit slovíčka!!! Ale abyste si nemysleli! Máme v jazykové učebně internet a interaktivní tabuli, na ní se dá dělat věcí! Paní učitelky to s ní umí a my se taky snažíme!

Taky jsme hráli anglické divadlo, a tak vám posíláme fotografie. Na konci října oslavíme Halloween, loni to byla strašidelná legrace!

Představujeme si žlutého a modrého panáčka jako cestovatele s křídly, tedy blue and yellow bird. Tak ať šťastně doletí!!! A kdybyste si s námi chtěli vyměňovat zkušenosti, tak nám napište na adresu: skola@zs26.plzen-edu.cz a podívejte se na naše stránky http://www.zs26plzen.cz/ a ozvěte se nám, vždyť etwinning je z twinns-dvojčat.

Modrej a Žlutej v Táboře

2008-10-21T07:14:00.002+02:00

Modrej a Žlutej v Táboře

Náš příběh začíná na autobusovém nádraží, odkud se pan Modrásek a pan Žluťásek vydají zkoumat památky a zajímavosti po městě Táboře. Nastoupili tedy do prvního kolemjedoucího autobusu a zamířili nejprve do severní části města. A jejich první zastávka byla …táborská nemocnice. Když vystoupili, vydali se rovnou do nemocnice, kde se nechali vyšetřit kvůli nespavosti.

Po rychlém vyšetření se naši pánové vydali pomalu na sever, kde minuli obchod Lidl… Zdejším lahůdkám se opravdu nedalo odolat... Nic zajímavého tu již nebylo, a tak se vydali zpět…, ale tentokrát do středu města. . . a to přímo na náměstí.
Cestou samozřejmě dodržovali dopravní předpisy…
Na místě je nejvíce zaujala socha Jana Žižky a kašna, kde dokonce dvakrát zachránil pan Modrásek pana Žluťáska před utopením…
Po chvíli se ještě zastavili na stanici městské policie…Při odchodu se pan Modrásek snažil povozit v policejním autě, ale nešlo to. Potom si povšimli po pravé straně Divadla Oskara Nedbala. Chtěli ho omrknout i zevnitř, bohužel bylo zavřeno, a tak pokračovali dál.
Další zastávkou, kterou naši výletníci udělali, byl obchodní dům Dvořák, kde se s oblibou povozili po eskalátorech…Tato jízda se jim velice zamlouvala. Po opuštění Dvořáka se Žluťásek a Modrásek vydali na další průzkum města….Rozhlíželi se kolem a všímali si všelijakých věcí, ale nejvíce je zaujal plakát, že v Táboře bude vystupovat známá rocková skupina… Eva a Vašek.
Poslední zastávku, kterou se pan Modrásek a Žluťásek rozhodli udělat, bylaJordánská hráz nebo taky přehrada…
Po společné vyjížďce na lodi následovala společná procházka po břehu a přesun do . . . . Plzně!

Obrázkový příběh, bude se chvíli otvírat, díky za strpení:
http://www.uloz.to/859837/modrej-a-zlutej-v-tabore-special.ppt

Část 5. - Gymnázium Česká Lípa

2008-10-20T23:09:00.002+02:00

Z Máchova kraje - Vítejte Žlutá a Modrý
Byl pozdní večer, říjen dvacátý

podzimní večer, byl projektů čas.

K počítačům nás zval z Prahy hlas,

kde listí se lepilo na paty.

V místnosti temné plné stínů,

monitory tu září jen,
nad pizzou tvoříme příběh další,
jak Žlutá a Modrý poznávají naši zem.

Chcete-li více o nás znát, poučit se a možná smát, otevřete prosím dokument ten, který vám přiblíží Máchovu zem. http://www.box.net/shared/1r6ksep5v7

Užili jsme si spoustu zábavy a spát ve škole mimo vyučování se málokomu podaří.

Návštěva páru v Trutnově

2008-10-20T23:00:00.006+02:00

obraz 1
Právě k nám do města dorazila vzácná návštěva, ve speciálních kupé za vozem. Za nimi jásá dav fanoušků.

obraz 2
A již jsou tady – alegorický vůz tažen párem bílých volů. Davy šílí! Vítáme Žlutého a Modrého! Ať žijí!
Náš reportér se marně dožaduje rozhovoru pro místní televizi.

obraz 3
Uvítání Žlutého a Modrého zástupci města.
Našim hostům byly předány vzácné dary. Reportérovi se opět nedaří urvat rozhovor.

obraz 4
Po krátkém občerstvení se Žlutý a Modrý vydali proti proudu směrem k nejvyšší hoře České republiky Sněžce. Úpa byla poněkud rozbouřená, ale naši borci překonávají i ty nejtěžší překážky. Reportér se snaží „ulovit“ rozhovor i ve vodě.

obraz 5
Naši borci zdolávají Sněžku. Jediné, co se reportérovi podařilo zaznamenat do mikrofonu, bylo: Já už nemůžu, já už to nevydržím! Přesto všechno naši žlutomodří borci Sněžku zdolali. Když však o tom chtěli dát vědět světu …..

obraz 6
Odpoledne je pak ještě čekalo přátelské utkání ve fotbale. Oba dva nastoupili v tradičních žlutomodrých dresech proti místnímu klubu FC Nekopnemsi. Síly byly více než vyrovnány. Náš tým vystřídal několik taktik, ale ani jedna nebyla úspěšná. Nakonec mužstvo změnilo poslední taktiku pro zachování tváře – osvědčenou „Bílou vlajku“. Reportér opět neúspěšný (i v obraně)

obraz 7
Žlutý s modrým ovládli život ve městě. Stali se součástí oblíbených počítačových her, TV pořadů a hitparád. Našemu reportérovi se konečně podařilo získat žádaný rozhovor.

Více bude v reportáži ve photostory, ale to až zejtra , jdem spát !!

už je zejtra :)

Více na http:// www.zskomtu.cz

Část 4. od ICV z v Kutné Hoře

2008-10-20T17:17:00.002+02:00

Ahoj žlutý panáčku,

chceme ti představit naše město. Kutná Hora leží nedaleko Prahy v srdci České republiky, jen 10 kilometrů od Kolína, kde jsi byl ráno se svým modrým kamarádem. Nejznámější památka je chrám svaté Barbory a další je Vlašský dvůr, kde se ve středověku razily Pražské groše. Je tu také naše škola.

Naše jména jsou Lucka, Veronika, Dana, Alena , Kristýna, Věra, Eva, Simona, Jana, Eva II, Lucka II a Petr a naše koníčky jsou sport a zvířata a jízda na koni - kombinace sportu a zvířat.

Doufáme, že se ti líbilo naše město a že příště přijedeš i se svým modrým partnerem.

Učíme se anglicky, a proto překládáme tento příběh také pro přátele v zahraničí. Text najdete zde ...

http://www.box.net/shared/7x2e5flr4g

Šťastnou cestu!

Studenti angličtiny, ICV Kutná Hora

Část 3.: Základní škola Malecí Nové Město nad Metují

2008-10-20T16:09:00.002+02:00

Cestou z Kolína začal foukat vítr. Z dálky se ozýval cinkot mincí a linula se vůně růží. Kam se dáme nyní? Rozmýšleli se panáčci. Žlutého to lákalo za mincemi a Modrý toužil spatřit, co to tak krásně voní. Domluvili se tedy, že se rozdělí a večer se opět sejdou a budou si vyprávět, co zažili. K nám do rodného města dorazil Modrý. Vůně růží ho zavedla do zámecké zahrady, která obklopuje renesanční zámek v rohu náměstí. "Kde to jsem?" pomyslel si Modrý.V Novém Městě nad Metují, které založil roku 1501 Jan Černčický z Kácova. Ze zámeckého okna se ozýval zvuk klavíru. Luisina polka. "Ach, to je krása!" Polku zde hrával mladý Bedřich Smetana své sestřenici. Z věže si Modrý prohlédl nedaleké Orlické hory. Nové Město je nazýváno též bránou Orlických hor a Český betlém. Cestou z náměstí na něho zamávala socha ženy "Metuje" od Olbrama Zoubka, která stojí na vrcholku skály a hledí na svou milovanou řeku. Na druhém konci města poblíž stadionu generála Klapálka stojí moderní škola Malecí. Na stadionu chtěli žáčci 1. stupně s Modrým hned závodit. Raději se honem schoval do budovy školy. Tam na něho již čekali naši deváťáci ze žurnalistického kroužku SHOK. Pochlubili se svými úspěchy v mnoha soutěžích např. Eurorebus, Pythagoriadě, olympiadách či sportovních kláních. Loni jsme se zúčastnili i televizní soutěže Bludiště.
Modrý jel s nimi také i na výlet na kolách do nedalekého Pekla. Modrý se trochu bál, to víte – peklo a jeden nikdy neví. Naše Peklo je však prima restaurace v lese nedaleko města. Bývalý mlýn hlídá opravdový vodník. Nikdo se neutopil a nikoho čerti nesebrali. Modrý se již začal chystat na další pouť za Žlutým. Celý pobyt Modrého jsme si natočili a určitě bude bezva reportáž na stránkách školy. Chcete vědět více o našem městě a o nás? Podívejte se na http://www.zsmaleci.cz/ a http://www.novemestonm.cz/ "MODRÝ, ŠŤASTNOU CESTU A POZDRAVUJ ŽLUTÉHO" loučí se 9. B

Část 2. od 7.ZŠ Kolín III.,Masarykova 412

2008-10-20T10:24:00.003+02:00

Milý Žluťásku a Modrásku,
Moc vás oba vítáme v našem královském městě Kolíně. Doufáme, že jste měli z Otrokovic dobrou cestu.
Naše město je velice krásné, plné historických památek, nejznámější je asi chrám Sv.Bartoloměje. Žije zde asi 30 OOO obyvatel, máme zde sedm základních škol a my navštěvujeme tu nejlepší – 7. základní školu.
Je velká, světlá, sportovně zaměřená, hlavně na atletiku, ale můžete se věnovat i jiným sportům, jako je aerobic, gymnastika, florbal a další. Jestli se Vám nechce zrovna sportovat, máme tady taky keramiku, šikulu, hraní na flétnu , informatiku, ale i spoustu jiných kroužků. Určitě si vyberete ten, který vás bude nejvíce bavit. My chodíme do 5.C a máme moc hodnou paní učitelku. Jezdíme spolu každý rok na školu v přírodě, to je to nejlepší!! Rádi ale děláme různé projekty , buď jen ve třídě, ale taky máme projektové dny pro celou školu. To jsme společně i s dětmi z jiných tříd a můžeme si vybrat téma, které nám je nejblíž. Máme zde taky žákovský parlament a každý měsíc vydáváme časopis Sporťák. Od třetí třídy se učíme angličtinu nebo němčinu a kdo je hodně netrpělivý, může se učit v jazykovém kroužku už od první třídy. Když vyjdete před naší školu a přejdete silnici, můžete se jít vykoupat do Vodního světa nebo si zajezdit na dopravním hřišti. Taky tam společně chodíme a moc se nám tam líbí.
Tak co, jak se vám zde líbí? Už máte hlad? Pojďte s námi do naší školní jídelny , ať se posílíte na další cestu. Přejeme vám šťastnou cestu a ať se vám v dalších školách líbí jako v té naší.
Vaši kamarádi z 5.C

prezentace na adrese : www.box.net/shared/9d33gejrt1

Část 1. od ZŠ Mánesova, Otrokovice

2008-10-20T10:15:00.000+02:00

Milí panáčci
Chtěla bych vás pozvat k nám do České republiky.
Zrovna v tomto období , kdy začne padat první
sníh a bude se konat spoustu akcí.Jsem
z Otrokovic, stejně jako moje škola.Otrokovice
Jsou menší, ale moc hezké město, o kterém se může
Říct že je i moderní.Na mapě ho najdete u soutoku
Dřevnice a Moravy.V Otrokovicích jsou tři školy.Jedna z nich je Mánesova.To je ta ,do které chodíme.

Když už je o ní řeč, je to jazykovka a v ní se učí
čtyři jazyky. Jsou to angličtina, němčina, francouzština i ruština. Naše škola se podílí na besídce a spoustu dalších akcí. Ať už je to čert, Mikuláš, různé řemeslné kurzy nebo advent.Tento rok toho bude obzvlášť hodně.
I vy panáčci jestli budete chtít, si můžete si nějakou
z akcí vyzkoušet.Moc se na vás těším.Zdraví Helouš

Jste tu :-)

2008-10-19T11:54:00.000+02:00

Zdravím všechny, jsem ráda, že tu jste. Zítra vypukne maratón, začnou se psát části příběhu, a proto Vaše pozdravy smažu, aby se nekryly textem příběhu. V rámci Vašich příběhů klidně pozdravy připiště, budeme rádi. Můžete s dětmi připisovat i příspěvky do diskuze na postranním panelu.
Pokud budete mít problém s publikací příběhu a fotografií k němu (max 5), napiště mi, pošlete materiál, zvěřejním to za Vás.
Užijte si maratón, Žlutému a Modrému přeji příjemné putování!

Základní informace

2008-10-03T13:27:00.001+02:00

Národní podpůrné středisko pro eTwinning vyhlašuje v rámci mezinárodního týdne s eTwinningem akci „maraton eTwinning“ pro školy v České republice v týdnu od 20. do 24. října 2008.

Úkolem každé zapojené školy bude napsat část putování „Modrého“ a „Žlutého“ panáčka z loga eTwinning po České republice. Školy budou postupně rozvíjet příběh a vkládat i s fotodokumentací do blogu, který bude speciálně k tomu vytvořen. Školy se mohou zapojit nejen přes den, ale i v noci, tak, abychom mohli vytvořit kontinuálně psaný příběh.

Jako doprovodnou akci plánujeme vytváření prezentace s vloženými fotografiemi zapojených týmů. Připravujeme také on-line kvíz o eTwinningu. Byli bychom rádi, kdyby účast v eTwinnigovém maratonu provázely různé další akce sloužící k propagaci aktivity eTwinning ve vašich školách.

Ideální je tato příležitost například pro plánování a zahájení Vašich nových a pokračujících mezinárodních projektů eTwinning. Mohou to být také výstavky fotografií z projektů, ukázky práce na projektu pro další učitele z okolních škol, či veřejnost, videokonference s partnerskou školou nebo s jinou školou v ČR zapojenou do maratonu eTwinning apod.

Zapojeným školám poskytne NSS a tým ambasadorů metodickou podporu, bude vytvořen manuál pro práci s blogem maratonu a jiné. Učitelům a žákům budou zaslány propagační předměty pro prezentaci jejich aktivit a drobné věcné dary. Co musíte udělat pro zapojení své školy do eTwinningového Maratonu? Přihlásit svou školu můžete zde. Naplánujte si čas, kdy byste byli ochotni se do maratonu zapojit – konkrétní dny a hodiny, které vám vyhovují k pokračování v příběhu, více variant. A naplánujte jaký bude počet zapojených dětí, abychom mohli připravit drobné dárky pro vás a vaše žáky. Seznámit se s podpůrnými metodickými materiály – budou zveřejněny do konce září.

Před samotným zapojením budete vytvořit s žáky modrého a žlutého panáčka – nakreslit, vymodelovat, ušít apod. – vše dle vaší volby. Po skončení akce napsat Národnímu středisku krátkou zprávu o průběhu akce u vás, včetně výčtu všech doprovodných aktivit. A především si při celé akci užít, společně s žáky hodně zábavy.V rámci týdnů s eTwinningem se také můžete v průběhu října zapojit do dalších celoevropských aktivit na portálu http://www.etwinning.net/